V dnešní společnosti je již zažité pravidelné odčervování psů a koček, ale napadlo Vás někdy popřemýšlet nad tím, zda i Váš potkan může mít vnitřní parazity?
Na světě neexistuje savec, který by neměl (nebo nemohl být nakažen) endoparazity. Tím jsme si odpověděli na úvodní otázku – ano i potkan může mít „červíky“ a jiné nechtěné potvůrky.
A kde může domácí potkan k endoparazitům přijít? Na vině je ve většině případů špatná hygiena. Jsou dva hlavní způsoby přenosu, a to přímý – např. pozřením určitého vývojového stádia parazita, a nebo nepřímý přenos- zde hraje svoji roli mezihostitel (např. blechy, mouční červy)
Důležité je vybírat zvířata z čistých chovů, nový nemocný potkan Vám může nakazit celý chov.
U potkanů se nejčastěji setkáváme s prvoky, kteří osidlují trávící trakt potkanů. Pravidlem je, že tito prvoci způsobují zdravotní problémy až při přemnožení a nejčastěji u mladých zvířat. U potkanů dochází k hubnutí, nechutenství a v růstu zaostávají za ostatními jedinci. Při velkém přemnožení prvoků ve střevě může dojít k průjmu.
Mezi nejčastěji vyskytující se prvoky u potkanů patří:
Giardia muris –způsobuje hubnutí hlavně u mladých potkanů, kteří jsou oproti svým vrstevníkům malí, často s neupravenou srstí . Ve většině případů nemusí být přítomný průjem. Nákaza probíhá přímo – pozřením cyst, které jsou vylučovány ve výkalech nemocného potkana. Tyto cysty pak mohou kontaminovat vodu a potravu. (u tohoto druhu nebyl prokázán přenos na člověka)
Dalšími prvoky s podobnými klinickými příznaky jsou: Spironucleus muris, Entamoeba muris, Eimeria, Cryptosporidium.
Zajímavým, ale klinicky málo významným prvokem pro potkana, je Toxoplazma. Potkan může být mezihostitel, kdy dochází k tvorbě cyst ve svalovině a orgánech. Pro potkana je toto většinou bez klinických příznaků, pokud nedojde k nakažení během březosti, kdy může způsobovat poškození plodu. Definitivním hostitelem je kočka, kdy dochází k nakažení po kontaktu s kočičím trusem.
Diagnostika giardiózy a dalších prvoků je pomocí opakovaného vyšetření trusu potkanů. Je tedy na místě, pokud Váš potkan vykazuje výše popsané příznaky, nechat vyšetřit trus. Bohužel negativní nález ještě nemusí znamenat, že se prvoci ve střevě nevyskytují. Vyšetření je dobré zopakovat a provést sběr trusu během několika dnů.
Léčba spočívá v aplikaci léků nemocným jedincům (i těch, kteří jsou v kontaktu s nimi) a pečlivá očista a desinfekce prostředí.
Další skupinou endoparazitů jsou oblí červy (hlísti). Pro všechny jistě známé svým nitkovitým vzhledem. Většina hlístic u potkanů osidluje trávící trakt, kde probíhá i jejich vývoj. Jeden druh je ovšem specializovaný na močový měchýř, kde způsobuje nemalé problémy.
Opět dochází při přemnožení střevních oblých červů k hubnutí, anorexii a v neposlední řadě k průjmům nebo zácpě.
Mezi hlísty řadíme:
Syphacia obrelata – nákaza probíhá přímou cestou, pozřením cyst. Další vývoj probíhá v tlustém střevě. Dospělci se usidlují v oblasti konečníku, kde kladou vajíčka. Při přemnožení můžou způsobit zácpu až vyhřeznutí konečníku.
Aspicularis tetraptera, Trichecphalus muris – méně častí parazité střev potkanů, mohou způsobit výrazné hubnutí.
Strongyloides ratti – zajímavý parazit, který se do těla potkanů dostává v larválním stádiu přes kůži. Poté se usídlí v tenkém střevě, kde parazitují dospělé samičky. Ty produkuj vajíčka, která se dostávají do vnějšího prostředí.
Trichosomoides crassicauda – parazit močového měchýře. Zde žijí dospělci, kteří vylučují do moči vajíčka, která jsou ve vnějším prostředí infekční. Dochází k výraznému dráždění močového měchýře.
Diagnostika je možná opět vyšetřením trusu či moči (dle druhu). Léčba je pomocí přípravků, které se aplikují perorálně, kapkou mezi lopatky, či injekčně. Důležitá je asanace prostředí.
Méně častými parazity u potkanů jsou tasemnice.
A to převážně:
Hymenolepis nana – tasemnice dětská, v našich podmínkách vzácný parazit. Pokud dojde u tasemnice k nepřímému vývoji a mezihostitelem je členovec (blecha, potemník), stává se tak potkan po pozření členovce (s vývojovým stádiem tasemnice) definitivním hostitelem tasemnice. Tasemnice pak parazituje ve střevě potkanů.
Dalšími méně častými tasemnicemi jsou hymenolepis dimuta a Taenia taeniaeformis.
Léčba je opět pomocí perorálních přípravků.
U potkanů se mohou vyskytnout i jiné druhy parazitů, např. Chilomastix a Balantidium. Jsou to ovšem endoparazité hlavně divokých potkanů. U těchto je možný přenos i na člověka.
Jako prevence všech endoparazitóz je správná hygiena chovu. Můžete nechat vyšetřit trus vašeho potkana u svého veterináře.
U potkánků všeobecně neděláme preventivní odčervování (záměrně jsem tedy nepoužila název antiparazitárních přípravků, aby nedošlo k hromadnému odčervování po přečtení článku), jen je potřeba myslet na to, že ani potkanům se vnitřní parazité nevyhýbají.
Léčba pak probíhá přesně dle nalezeného druhu parazita v trusu.
MVDr. Michaela Krahulová